BlogPost #3 [16.11. 2025]
Demáče
Někdy od roku 2016 si nahrávám svoje songy. Začalo to jak jinak než u piva, kdy mi kámoš vnuknul tuhle myšlenku. “Proč si nezkusíš nahrát nějakej vlastní song?” Zvukovou kartu jsem už měl, nějakou starší verzi Cubasu taky. Co by na tom asi mohlo být těžkého? No vlastně úplně všechno! Udělat dobrou písničku je kurva těžký a když už se mi podařilo vytvořit něco obstojnýho, zjistil jsem, jak těžký je smíchat to tak, aby to neznělo jako Kaťáci někdy z půlky 80. let.
Ještě zajímavější ale je, že než jsem zjistil, jak těžký tohle všechno je, prošel jsem si obdobím “neinformovaného optimizmu”:) Tuhle fázi popisuje většina koučů v souvislosti s tzv. Dunning-Krueger efektem. Jinými slovy - čím méně toho v nějakém oboru víte, tím více jste si sebou jistí. Je to past, který se nejde vyhnout. Nebo možná jo, ale to bych musel začít poslouchat podobný podcasty o pár let dřív:)
V této fázi jsem “dokončil” víc písniček než kdykoliv potom. Nadšení plynoucí z nevědomosti je úžasná věc, která se ale jednou obrátí proti vám. Začal jsem posílat tracky do Startéru na Radiu Wave, kde jsem se stal nechvalně známým:) Postupem času jsem se učil, jak líp aranžovat (což je mimochodem vlastně o dost důležitější než mix). Zapracoval jsem i na zpěvu, samozřejmě jsem shlídnul tuny videí na téma mixing a v průběhu let se kvalita mý produkce zlepšila.
Stala se ale ještě jedna věc. Přestal jsem dokončovat songy. Nejsem prostě schopnej dotáhnout nic do konce. Čas od času něco hodím na Soundcloud nebo sem na stránky jenom pro to, abych na tý samý písničce dál pracoval, zkoušel doladit zvuk a o pár týdnů později dospěl k o něco lepší verzi. Vlastně mám hodně demáčů, ale žádnej hotovej track.
Kdekdo dneska tohle nazývá perfekcionismem, ale já si myslím, že je to něco jinýho. Je to v zásadě nejistota. Nejistota sžírající lidi, který se berou moc vážně a neuměj si ze sebe udělat prdel. V jednu chvíli je potřeba se rozhodnout, že takhle je danej song hotovej a šup s ním ven. Tak jsem minulý týden na soundcloud a i na tyhle stránky nahrál pár demáčů, který jsou jakž takž poslouchatelný. Žádná precizní prácička, ale takhle je to za mě v tuhle chvíli dobrý.
BlogPost #2 [19.7. 2025]
Zvooki booking aneb jak produktivně zabít čas a cítit se o trochu líp
Bejt nachcípanej je na prd. O to víc to štve v létě, kdy počasí vybízí k venkovním aktivitám jako jsou třeba výlety, koupání, grilovačky nebo posezení na zahrádce pod slunečníkem s logem Gambrinus:)
Ulehnul jsem s průduškama a letních radovánek se tak musím nedobrovolně vzdát. Prvních pár dní proběhl nekontrolovaný binge seriálu Life on Mars prokládaný různými videi na Youtube (paradoxně to byly videa o produktivitě:)). Párkrát jsem v pudu sebezáchovy otevřel výbornou knížku Přežít od Petera Attii, kterou se už několik týdnů prokousávám. Nicméně po asi čtyřech dnech, kdy jsem u obrazovky strávil nepočítaně hodin, jsem se cejtil unavenej jako nikdy. Únava z nic nedělání je asi nejhorší druh vyčerpání, který znám. Člověk má energii akorát tak na to pustit si další díl seriálu, i když ví, že se pak bude cejtit ještě víc na hovno. Když se toto smíchá s troškou FOMO (nejedná se o žádnou nelegální substanci, ale nepříjemně vtíravý pocit, že vám v životě něco uniká), přivodí to člověku pocit, že je všechno úplně v prdeli. Popravdě - nikdy není nic úplně v prdeli, ale to neznamená, že čas od času takový pocit nemůžeme zažít.
Po doukoukání seriálu Life on Mars jsem provedl krátkou leč podrobnou rešerši, jakým seriálem budu pokračovat. Během 10 minut mi bylo jasné, že nemůžu pokračovat ničím jiným než Ashes to ashes, který na Life on Mars navazuje. Pak se ale stalo něco zvláštního. Seriál jsem si stáhnul a dokonce jsem i rozkoukal první díl, ale po asi 15 minutách jsem zavřel přehrávač a otevřel aplikaci Notion. Notion používám k tomu, abych si dal dohromady myšlenky a také si v něm plánuju. Došlo mi, že delší dobu odkládám nápad, který jsem chtěl zrealizovat.
Booking agentura. Napadlo mě to asi před rokem, když jsem brainstormoval, co bych mohl zkusit vytvořit. Průsečíkem toho, co umím a kde se nacházím mi bookovací agentura vyšla jako jasná volba.
Už před rokem jsem si načrtnul plán, jak bych při zakládání agentury postupoval. Ve startupech je častým zaklínadlem MVP. Nejde o druh auta, ale jedná se o zkratku pro Minimum Viable Product. Něco jako lakmusový papírek, kterým se otestuje, jestli má produkt (v tomto případě služba) šanci na přežití. Tento lakmusový papírek je vlastně minimální verze produktu či služby, aby se ještě dala nabídnout zákazníkům. Bez zbytečností okolo, žádný fancy píčovinky. Jen na kost ořezaná služba tak, aby to dávala smysl a fungovala.
Bylo mi jasné, že v podobném duchu se budou ubírat mé další kroky.
1. vymyslet název + logo
2. www stránky
3. podklady kapel - do začátku to budou kapely, ve kterých hraju a které mají rezervu v tom, jak často by mohly hrát - Olympic revival a Paprikacze
4. nastavit měření na webu
5. vytvořit reklamní kampaně na Google Ads
6. propagace na soc. sítích - vybral jsem si Facebook
Aktuálně se nacházím u kroku 6, kdy si budu muset oživit systém na správu reklam na facebooku. V podstatě budu zase koukat na videa na youtube, ale už ne bezcílně a to je rozdíl oproti zoombie stavu, ve kterém jsem se nacházel před necelým týdnem.
Něco vytvářet je mnohem lepší než jen pasivně konzumovat obsah. Kéž mi to vydrží i v době, kdy už budu moct navštěvovat restaurační zařízení a konzumovat plzeňskou dvanáctku:)
Vy se zatím můžete na stránky agentury podívat zde: www.zvooki.cz
BlogPost #1 [2.7. 2025]
Bilancování
Nedávno jsem završil pomyslný první “poločas” života (i když se říká, že čtyřicítka je nová třicítka:) a někdo dokonce říká, že život začíná po čtyřicítce:) ). Každopádně takové jubileum vybízí k bilancování. Došel jsem k několika zásadním zjištěním:
Bez práce nejsou koláče
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá
Devatero řemesel-desátá bída
Bližší košile než kabát
Nelze sedět jedním zadkem na dvou židlích
Mimoto jsem musel smutně konstatovat, že jsem zbytečně moc času strávil v restauračních zařízeních a vykouřil asi tak 130.000 cigaret. Ale všechno není jen černé. Zažil jsem spoustu legrace, zahrál si se spoustou výborných muzikantů a odehrál mnoho pěkných koncertů. Při zpětném hodnocení dosavadního života jsem si uvědomil, že mám za sebou docela pestrou hudební kariéru. Mimoto jsem si vyzkoušel pracovat pro někoho jiného na pozici online marketéra. Jeden čas jsem se dost intenzivně učil vytvářet 3D grafiku a animace. Zkoušel jsem designovat a programovat webové stránky. Povrchově jsem se dotknul mobilních aplikací. Co tím chci říct? Že takovýhle přeskakování z jedný věci na druhou je úplně na hovno. Člověk pak nedělá nic pořádně a jestli je někdy v životě čas zkoušet a hledat, tak je to určitě do třicátých narozenin (nebo do tý doby než se vám narodí dítě). Jo a taky jsem přestal kouřit a místo toho cucám Nicorette, takže můj denní příjem nikotinu se asi ztrojnásobil:D
Před dvěma lety se nám narodil syn Bernard a to je game-changer! Zní to jako klišé, ale člověk získá úplně jinou perspektivu. Ta je vykoupená nedostatkem času, ale tak už to prostě chodí. Díky Bernáškovi mi došlo, že jsem spoustu času trávil nesprávnýma činnostma. Život je krátkej na to hrát ho bezpečně - raději nezměnit práci, která mě nebaví, protože co kdyby jiná práce byla horší? Vyházet vstříc lidem, který mě štvou, protože jinak by se určitě naštvali. Ne, ne, ne. Nejhorší je, když se člověk bojí změny nebo konfrontace. Jsou to dvě různý věci, ale souvisej spolu.
Dneska je 2.7.2025 a já se po několika týdnech dokopal k tomu, aby si trochu předělal tyhle stránky. Skočil jsem si na oběd do vietnamskýho bistra, vzal s sebou laptop a vlastně to ani moc nebolelo:)
Užívejte léto!